Gärtnerhof - vysoko nastavená laťka

Jak už jsme si v našem seriálu o ekodomech říkali, mají česká řešení, byť jakkoli promyšlená, jednu zásadní potíž: vzhledem k tomu, že jde o dílka nadšených jednotlivců, jsou tyto stavby vesměs solitéry, což s sebou přináší celou řadu nevýhod. Na západ od našich hranic je naopak stále častější stavět celá "zelená sídliště", tedy ucelené soubory staveb (většinou rodinných domků), jejichž krédem je co nejkomplexnější řešení všech problémů, energetickou úsporností počínaje a hospodařením s vodou a odpady konče.

Velmi instruktivní příklad takového řešení můžeme vidět v Rakousku nedaleko od našich hranic. U města Gänserndorf, známém hlavně svým safari, zde totiž vyrostlo v osmdesátých letech ekosídliště Gärtnerhof, jehož autorem i duchovním otcem je Mag. Arch. Ing. Helmut Deubner.

Základní myšlenkou bylo vytvořit v příjemném prostředí za městem domov pro 80 až sto lidí, pohodlný a příjemný, ale zároveň plošně úsporný, neboť zdejší oblast je obilnicí Rakouska a není možné obětovat výstavbě sídel příliš mnoho plochy. Zároveň ovšem měli mít obyvatelé zachován kontakt s přírodou. Dalším z cílů bylo zabezpečit částečnou soběstačnost obyvatel jak v zásobování zdravými potravinami, tak i energiemi. Ze sociálního hlediska bylo zde měla vzniknout zdravá komunita, v níž by fungovaly tradiční (a dnes často potlačené) mezilidské a sousedské vztahy.

Výsledkem dlouhých stadií úvah a přemýšlení je značně zhuštěná zástavba jedenácti rodinných domků a dvou třípatrových bytových domů s terasami a střešními zahradami. Dvorky a zahrádky u jednotlivých domů, ač plošně zaujímají sotva dvě stě metrů, poskytují svým obyvatelům dostatečné soukromí. Je to dáno nejen vzájemným rozmístěním domů, ale i oddělením jednotlivých domů bytelnými cihlovými zdmi. Jak tvrdí arch. Deubner, zdi k architektuře lidských sídel neodmyslitelně patří a intimita, kterou zabezpečují, zde významně snižuje množství mezilidských konfliktů. V areálu je dále školka, klubovna, hřiště, společné místo pro pikniky a posezení a vlastní kořenová čistírna odpadních vod, která poskytuje vodu nejen k zalévání ovocného sadu a trávníků, ale (čeští hygienikové, žasněte) i ke koupání.

Celý areál je přístupný pouze pro pěší, autům jsou vyhrazeny prosté přístřešky na jeho obvodu. Cestičky propojující jednotlivé domy i celé sídliště jsou většinou poměrně úzké, asi 1,5 m. Na mnoha místech se ovšem rozšiřují v plácky, která se stávají přirozenými centry sousedského života. Vzhledem k velkému množství květin všude kolem je pobyt zde velmi příjemný.

Všechny domy důsledně využívají pasivní solární energie. Obytné místnosti mají jihozápadní až jihovýchodní orientaci a na jih směřují i zimní zahrady, předsazené před obytné místnosti. Kuchyně, příslušenství a další pomocné prostory jsou orientované na sever a tvoří jakousi nárazníkovou zónu. Na střechách a na terasách jsou umístěny solární kolektory, sloužící k ohřevu teplé vody. Domy jsou pochopitelně výborně izolovány, a to většinou ryze přírodními materiály (např. pilinami). Vytápění je plynové, s velmi dobrou regulací. V příbytcích se hojně uplatňují přírodní, ekologicky nezávadné materiály, především samozřejmě dřevo - nejen proto, že je příjemné na pohled, ale i proto, že místnosti vybavené dřevem působí celkově tepleji. Na velmi vysoké úrovni je hospodaření s vodou. Domy jsou vybaveny zpravidla kompostovacími záchody, které se nesplachují a tudíž šetří obrovské množství vody. Fekálie se shromažďují ve speciálních kompostérech ve sklepě, kde se po náležitém vyhnití mění na výborné organické hnojivo. V kompostérech končí i veškeré kuchyňské odpady a většina zbytků ze zahrádky. Pro našince je toto řešení poněkud nezvyklé, ale věřte nebo ne, díky výborně vyřešené ventilaci kompostéry ani v nejmenším nezapáchají (ujišťuji nedůvěřivé čtenáře, že jsem tomu zpočátku též nevěřila a sledovala jsem zápach poměrně bedlivě). Jedinou nevýhodou je poměrně značný objem kompostéru, vyžadující podsklepení objektu, v němž má být umístěn. Jinak jde pro nízkopodlažní zástavbu o prakticky ideální způsob likvidace fekálií i všech organických zbytků, a je skutečně škoda, že naše stavební ani hygienické předpisy podobná řešení nepřipouštějí.

Dalších značných úspor se dosahuje důsledným využíváním dešťové vody - nejen k zalévání zahrádek, ale i k praní a splachování "obyčejných" záchodů. Díky těmto opatřením činí v ekosídlišti spotřeba pitné vody pouhých 52 litrů na osobu a den

Místní obyvatelé tak vystačí se zdejšími zdroji kvalitní podzemní vody, zatímco v Gänserndorfu se tato jakostní voda musí míchat s mnohem méně kvalitní povrchovou vodou, aby jí bylo pro obyvatele dost - běžná spotřeba je totiž více než třikrát vyšší než v ekosídlišti.

Kořenová čistírna odpadních vod je součástí rekreačního a společenského areálu umístěného za domky. Je dimenzována pro devadesát ekvivalentních obyvatel a patří pak mezi největší zařízení svého druhu v Rakousku. Odpadní vody se zde čistí přirozeně, pouze pomocí rostlin, ve třech bazéncích vysypaných pískem a štěrkem a porostlých hlavně různými druhy rákosu. Předem oddělené pevné nečistoty slouží k výrobě bioplynu. Voda z posledního bazénku teče do okrasného rybníčku, kde se udržuje v pohybu pomocí jednoduchého větrného čerpadla: zafouká-li vítr, přečerpává se voda do nádrže nad rybníčkem, odkud pak stéká dolů v podobě vodopádků a kaskád - což nejen pěkně vypadá, ale navíc se voda i vydatně prokysličuje a čistí. Po vyčištění se používá k zálivce.

Součástí ekosídliště Gärtnerhof jsou i políčka a skleníky, kde obyvatelé pěstují ekologicky nezávadnou zeleninu. Samozřejmostí je i důsledná recyklace odpadů. Jinými slovy, toto ekosídliště nepředstavuje ani zdaleka jen nová technická řešení, ale - a možná vlastně především - nový životní styl.
Na závěr jen dodávám, že ani v ekologicky vyspělém Rakousku nebylo snadné na tamní byrokracii povolení tohoto projektu vybojovat. "Strávil jsem kvůli tomu na úřadech několik měsíců mého života", říká s trochou nostalgie arch. Deubner. Důležité ale je, že se nakonec potřebná razítka podařilo sehnat a že projekt splnil očekávání do něho kladená. O jeho úspěšnosti ostatně nejlépe svědčí fakt, že v okolí Vídně už arch. Deubner buduje další dvě zelená sídliště - prý ještě o něco vylepšená.

Jana Plamínková