Jakub Patočka a Jan Beránek po 20-tich rokoch

Jakub Patočka: Umíněně se vydáváme po nesprávné cestě

“Myslím si, že lidé vstupující do ekologických organizací nejsou jiní než v 90. letech, přicházejí s velkou mírou idealismu a chtějí co nejúčinněji přispívat k tomu, aby ustalo pustošení přírody. Ale potíž je v tom, že se stanou velmi rychle součástí výše zmíněných stereotypů dané organizace a jejich potenciál je tlumen a využíván na velmi nízkém společném jmenovateli. Dle mého názoru by se dali získávat k daleko principiálnějšímu přístupu.

A k tomu životnímu způsobu – na Západě vidíme trend, v němž progresivní úlohu ekologického hnutí přebírají iniciativy týkající se ekologických potravin, fair trade, ekologické architektury či energetiky, samozřejmě se silným sociálním aspektem, neboť se zdá, že lokální svépomocné iniciativy budou jednou z odpovědí na prohlubující se finanční a sociální krizi. To je ale přirozený vývoj, protože toto je nejprogresivnějším trendem ekologického hnutí ve Třetím světě už od 60., 70. let. Nejhlouběji ke kořenům jsou totiž vedeni ti lidé, u nichž se ekologická tíseň týká jejich živobytí. Profesionálnímu zaměstnanci ekologické organizace jedna kampaň skončí a další začne, jde brutálně řečeno od projektu k projektu. Já nepopírám větší či menší míru idealismu, ta tam samozřejmě je a ani bych nechtěl, aby to, co říkám, vyznělo tak, že ztrácím úctu k lidem, kteří v těch organizacích pracují. Toto je ale obecně způsob, jakým mluvili o lidech v západních ekologických organizacích mí přátelé z Třetího světa už v 90. letech. Pro ně samotné a jejich komunity byly ekologické otázky a přírodě blízký životní způsob bez nadsázky otázkami života a smrti.”

- celý rozhovor si môžete prečítať na stránkach Sedmé generace tu.

Jan Beránek: Ideály mi zůstaly

“Vidím život zajímavěji, pestřeji. Když jsem se na gymnáziu odhodlal aktivně bojovat proti nespravedlivosti a nezodpovědnosti — z čehož se Hnutí DUHA záhy zrodilo — vnímal jsem svět zjednodušeně. Nikoliv černobíle, ale černě. Problémy byly vyostřené, boj za lidská práva a ochranu planety nesmírně naléhavý, bylo třeba věnovat mu veškerý čas. Mé vzory, jimiž byli Gándhí a Lennon, jsem si trochu idealizoval. Byl jsem zkrátka v pubertě a měl pramálo životních zkušeností.

Tehdejší perspektivy se mi podařilo překročit, za což jsem životu vděčný. Otevřely se mi nové, fascinující světy: krása umění, rozporuplnost některých mých konzervativních hodnot, hluboká láska, rozmanitost lidských myslí i mnoho životních radostí, jako je třeba chuť dobrého vína. Musím říct, že mnoho důležitých věcí jsem poznal díky lidem, které jsem potkal — a většinou čím vzdálenější byli ekologickému hnutí, tím lépe. Obrovskou školou praktického fungování společnosti, byť velmi draze zaplacenou, byly mé tři roky v čele Strany zelených.

Na druhou stranu mi zůstaly ideály, zásadní věci a výzvy vidím dnes stejně. Buď jsem tedy za dvacet let nezmoudřel, nebo se mně a mým přátelům nějakým způsobem už tehdy podařilo vnímat v zásadě správně. No a pokud jde o svět sám, ten je na tom podstatně hůře než před dvaceti lety.”

- celý rozhovor si môžete prečítať na stránkach Sedmé generace tu.