Komunitou podporované zemědělství

Komunitou podporované zemědělství se pokouší znovu spojit lidi s půdou a naopak farmáře, kteří mají k půdě blízko, znovu spojit s lidmi, kteří jedí potraviny jimi vypěstované. Na farmě se pěstuje jídlo ne na prodej, ale pro ´komunitu´.

Čistě z perspektivy rozvoje místní ekonomiky by se mohlo zdát, že není příliš na výběr mezi předplatitelskou zahradou vlastněnou členy, jako na farmě Indiana Lane v Dundalku, pracovníky vlastněnou farmou, jako v Sundrumu nebo krabicovým systémem patřícím pěstitelům, např. Deanovým. Všechna tři řešení se zdají být dobrá, protože umožňují produkci v malém měřítku v podmínkách, v nichž by jinak zanikla, tím, že odstraňují velko- a maloobchodníka z konvenčního distribučního řetězce. Šetří také na dopravě a balení. Všechny tři systémy dávají větší prostor pro uspokojení z práce, než může poskytnout pěstování pro neznámé spotřebitele kdesi daleko. Ve skutečnosti pak o tom, která ze tří variant nebo jaká jejich kombinace bude zpočátku použita v té které komunitě, rozhodují spíše podmínky než princip. Přeje-li si existující pěstitel, který již má půdu a vybavení, sloužit lidem žijícím v blízkém okolí namísto nestabilnímu, vysoce konkurenčnímu vzdálenému trhu, je ideální krabicový systém. A přesvědčí-li tento pěstitel své zákazníky, aby za svoji zeleninu zaplatili dopředu, je to ještě lepší.

Ovšem v místech, jako Great Barrington nebo Dundalk, kde není žádný existující pěstitel, který by změnil přístup, musí spotřebitelé, kteří chtějí nahradit organickou zeleninou povadlou, zcestovalou chemickou produkci a kteří také chtějí zastavit odliv kupní síly ze své komunity, dělat něco sami - pronajmout si půdu, sehnat kapitál, najmout a zaplatit zkušeného zahradníka. V takovém případě budou nevyhnutelně muset nést většinu rizika sami, jako členové Philipstownského fondu.

Avšak budování lokální ekonomiky není jen o používání místních zdrojů pro uspokojení místních potřeb: je také o budování místní komunity, a v tomto směru je CSA vlastněné členy asi efektivnější než systém provozovaný pro užitek soukromých vlastníků, kde je zapojení zákazníků o něco víc než vhodný marketingový nástroj. Sycamorská družstevní zahrada v Julianu v Pensylvánii je typickým příkladem ze Spojených států - ve své brožuře uvádí, že hlavním cílem družstva je "posílit komunitu lidí, kteří berou vážně odpovědné správcovství země." Odsouvá produkci "čerstvých vajec a organicky pěstované zeleniny, bylin, ovoce a květin" jako cíl číslo dvě.

Jak konstatuje Timothy Laird v úvodu ke své studii osmdesáti tří systémů CSA v Severní Americe, komunitou podporované zemědělství "se pokouší znovu spojit lidi s půdou a naopak farmáře, kteří mají k půdě blízko, znovu spojit s lidmi, kteří jedí potraviny jimi vypěstované…. Na (CSA) farmě se pěstuje jídlo ne na prodej, ale pro ´komunitu´". Celé hnutí je tedy o spojování lidí a 63% pěstitelů z Lairdova vzorku souhlasilo s tím, že to byl nejúspěšnější aspekt jejich činností. Aspekt, který by podle předpokladů potěšil pěstitele nejvíce - a finanční stabilita získaná díky CSA - se překvapivě ocitl až na místě druhém - zmínilo ho pouhých 30% dotázaných, stejně jako užitek z možnosti pěstovat organické potraviny. Více než jedna polovina farmářů uvedla, že podpora od komunity byla nejdůležitějším faktorem jejich úspěchu; jeden zahradník řekl Lirdovi, který sám řídil dvě komunitní farmy, že CSA potřebuje "vzdělanou a angažovanou skupinu lidí, kteří mají širší obzor a nedělají to jen sami pro sebe." Podle tvrzení jiných je nejlepším způsobem, jak vytvořit angažovanou jádrovou skupinu, rozvinutí smyslu pro vlastnictví mezi členy, přesně to, co udělal Philipstownský fond.

Philipstownský fond umožňuje lidem, kteří by si jinak nemohli dovolit podílet se na projektu, platit své předplatné v místních jednotkách LETSystému; tyto jednotky jsou pak utraceny za zaměstnávání nárazových pracovních sil. "Pomohlo to nám i LETS," říká Ollan Herr. "Členové LETS museli nalézt způsoby, jak vydělat jednotky pro utracení u nás, a to znovu oživilo místní systém."

Na počátku roku 1996 vyjednával Philipstownský fond koupi starého vodního mlýna, v němž je instalován 10kW generátor; elektřina z něho se prodává do národní sítě. Budovy, z nichž část je pod zemí, se mají renovovat a Herrova firma se přestěhuje do jednoho patra, přičemž nájemným pokryje hypotéku fondu. Zbytek budov bude použit pro zpracování organického obilí pěstovaného pro fond malými zemědělci - pro mlýn na mouku a pro pekařství chleba a čajového pečiva produkujícího výhradně pro oblast Dundalku. Odpadní teplo z pekárny bude použito na vytápění plastových tunelů předplatitelské zahrady umístěných na střeše. "Vyrobenou elektřinu budeme využívat pro vlastní potřebu předplatitelské zahrady, do sítě budeme dodávat pouze pro vyrovnávání naší nabídky a poptávky," říká Herr.

Ještě nebylo rozhodnuto o využití předplatitelského systému pro pomoc s financováním některého z těchto záměrů, i když Robyn van En se domnívá, že tento přístup by mohl být aplikován i vně zemědělského sektoru. "Místní malovýrobní pekařka si spočítala, kolik poukázek na chleba by musela prodat, aby si mohla koupit čtyřicetikvartový (cca 45 litrů) chlebový hnětač. Bohužel nezískala všechny potřebné prostředky do uzávěrky. Někdo jiný navrhoval komunitou podporovanou dílnu automechanika; kdyby každý dopředu zaplatit za seřizování a výměnu oleje, mohl by si mechanik koupit potřebné vybavení."

Ve Velké Británii již předplatitelský sektor úspěšně využily nezemědělské komerční organizace. První legální palírna whisky na ostrově Arran ve Skotsku byla otevřena v roce 1995 po 150 letech a částečně financována prodejem "obligací" v hodnotě 450 liber, které zaručovaly jejich držiteli získání pěti dvanáctilahvových beden míchané Arranské whisky v roce 1998 a dalších pěti beden jednodruhové whisky v roce 2001. Kapitálové příspěvky od budoucích zákazníků financovaly také soukromý ziskový pivovar v Birminghamu.

Mnoho komunitních projektů se potýká s problémem, jak získat vhodnou půdu. Robert Swann a Susan Witt ze Společnosti E.F. Schumachera (Schumacher Society) ve Spojených státech věří, že tento problém je součástí mnohem většího problému, a že nebude možné vybudovat uspokojivé soběstačné místní ekonomiky, dokud vlastnictví půdy nepřestane být legitimním prostorem pro finanční spekulace. Říkají, že dokud s půdou zacházíme jako s běžnou komoditou, která může být prodána za nejvyšší nabídku, bude mít jakékoliv bohatství vytvořené komunitou tendenci být absorbováno neproduktivními investicemi do majetku, spíše než aby bylo použito pro zvýšení lokální soběstačnosti. Witt píše v materiálu Schumacherovy společnosti:
Má-li region přebytek kapitálu, může tento kapitál sloužit k využití tvořivých a podnikatelských dovedností lidí v něm žijících a vytvořit tak nové obchodní činnosti produkující zboží a služby dříve dovážené z jiných regionů… Je-li kapitál vázán v půdě, místní ekonomika se zadusí. Možnosti úvěru pro malé podnikatele se zužují. Region ztrácí svoji diverzitu, která je základem pro udržitelnější ekonomiku a k životnímu prostředí odpovědnější podnikatelský sektor.

Mnoho lidí přemýšlelo stejným způsobem a navrhovalo, aby půda a minerální zdroje byly znárodněny. Tento návrh se Borsodimu i Swannovi zdál zcestný. Namísto toho by Swann rád viděl půdu a zdroje vlastněné ve fondu demokratických komunitních organizací, jejichž členství by bylo otevřené kterémukoliv obyvateli okrsku nebo regionu. Navrhuje, aby jedna třetina ředitelů fondu byla volena z řad členů vlastnících podíl (těch, kteří využívají pozemkový fond), jedna třetina ze členů nevlastnících podíl (širší komunita) a poslední část by představovali profesionálové (například územní plánovači a právníci) jmenovaní volenými řediteli tak, aby fond mohl mít užitek z jejich odbornosti.

V roce 1967 založili Swann a Borsodi mezinárodní nezávislou instituci, která, mimo jiné, podporovala komunitní vlastnictví půdy a Gramdanská hnutí (např. Venkovský dar), jejichž příslušníci chodili po indickém venkově a apelovali na vlastníky půdy aby část svých držav darovali komunitním organizacím, které by je pak pronajímaly dělníkům-bezzemkům. Mnoho indických vlastníků půdy na kampaň reagovalo a organizace založené pro správu darované půdy se staly předchůdci komunitních pozemkových fondů ve Spojených státech.

vybrané z knihy R. Douthwaite: Short Circuit

kopmletný preklad kapitoly o CSA nájdete na

ďaľšie preklady z tejto knihy nájdete na
http://www.lets.sk