Síť a transformace

autor: Aquarian Conspiracy

vizionárstvo, skúmanie mysle, evolúcia, filozofia

Spiknutí vodnářů je, dá se říci, síť z mnoha sítí, které se snaží o společenskou transformaci. Spiknutí vodnářů je skutečně volné, segmentované, vhodné, evoluční. Jeho centrum je všude. Ačkoliv vidíme, že je mnoho společenských hnutí a skupin vzájemné pomoci dobře propojených, jejich život nezávisí na žádných aliancích. Nemohou zaniknout, protože reprezentují změnu v lidech.

Sedmá kapitola knihy Marilyn Fergusonové Aquarian Conspiracy z roku 1980 (Spiknutí Vodnářů) je o politice v nejširším slova smyslu. Je o tom, jak se vynořuje nový druh vůdců, o nové definici moci, o dynamické moci, kterou uvádějí v praxi sítě, o rychlém narůstání voličstva, které se může úplně lišit od toho, které známe. K moci máme stejně dvojaký postoj jako ke kultuře. Užíváme fráze jako mocí šílený, mocí zblázněný, po moci toužící... Ty u moci vidíme jako nelítostné, na sebe myslící, osamělé. Slovo moc (power) - vzniklo z latinského potere - moci - energie. Bez moci není pohyb. Tak jak osobní transformace dává člověku moc nad sebou, společenská transformace následuje hned po osobní změně.

Změna v myslích statisíců lidí dnes rozbijí staré pravdy i o vládě a politice v mnoha směrech, jemně i dramaticky. Změní to tok osobní moci: mezi muži a ženami, rodiči a dětmi, doktory a pacienty, učiteli a studenty, zaměstnanci a zaměstnavateli, experty a amatéry.

Samozřejmě, revoluce znamená, že moc mění směr, ale neznamená nutně otevřený boj, ránu, vítěze a poražené. Moc se může rozptýlit politickou strukturou. Zatímco většina našich společenských institucí klopýtá, objevuje se moderní verze starého kmene či rodu: síť, nástroj pro další krok v lidském vývoji. Posílená elektronickými sdělovacími prostředky, osvobozená od starých překážek rodiny a kultury, síť je protijedem odcizení. Vytváří sílu dost velkou, aby přetvořila společnost. Nabízí emocionální, intelektuální, duchovní a ekonomickou podporu. Je neviditelným domovem, mocným prostředkem, který mění styl institucí, zvláště vlády.

Kdokoliv, kdo pozná bohatost sítí a pochopí jejich sílu, pozná možnou hybnou sílu celosvětové transformace. Síť je institucí naší doby: Otevřeným systémem, rozptýlenou strukturou tak protkanou, že je v neustálém pohybu, stále se nově přeskupuje a je tak schopná nekonečného transformování.

Tento organický způsob společenské organizace je biologicky více přizpůsobivý, účinnější a "vědomější", než hierarchické struktury moderní civilizace. Síť je plastická, pružná. Každý člen je prakticky středem sítě. Sítě jsou kooperativní, ne soupeřící. Samy se tvoří, organizují, někdy se dokonce rozpouštějí. Reprezentují děj, cestu, ne strnulou strukturu. Zajímavé je, že H.G.Wells v roce 1928 předpověděl, že Otevřené spiknutí nebude mít žádné "obyčejné" stoupence, žádné zástavy, žádné střelivo. Způsob spiknutí nebude žádná centralizovaná organizace, ale spíše malé skupinky přátel a koalice takových skupinek.

Jak se výhody řetězců a kooperace stávají stále zřejmější, sítě se z různých důvodů spojují. Některé se soustřeďují na osobní průzkum, duchovní hledání, léčení členů, jiné řeší společenské otázky. (Některé se silně zajímají o některé společenské skupiny a uplatňují politický tlak poctivými konvenčními způsoby. Tyto jsou nejlépe schopny proměnit konvenční společenské organizace). Ať jsou jejich cíle jakékoliv, většina těchto sítí funguje jako zdroj vzájemné podpory a obohacení. Posilují jedince a spolupracují na uskutečnění změny. Většina z nich usiluje o lidštější, pohostinnější svět. Bohatstvím příležitostí pro vzájemnou pomoc a podporu sítě připomínají "rodový" systém. Je to "rodina" vytvořená spíše na základě společných hodnot a sdílených domněnek, než pokrevnosti.

Síť je vhodnou formou pro osobní bádání a skupinovou činnost, nezávislost a vztahy. Síť je paradoxně intimní i rozpínavá. Na rozdíl od vertikálních organizací mohou sítě podporovat své osobní či lokální kvality. Nemusíte si vybrat mezi měřítky společenství nebo celé společnosti, můžete si vybrat obojí. Sítě jsou strategií, pomocí které mohou malé skupinky transformovat celou společnost. I Gándhí užil jakési sítě, aby dovedl Indii k nezávislosti. Nazval to "seskupením jednotek", a řekl, že to byl základ úspěchu. "Seskupení jednotek pak roste, dokud se nerozšíří po celém světě." Proroctví Edwarda Carpentera o obratu v tomto století hovoří o řetězení a překrývání sítí, které vytvoří "hotovou, svobodnou společnost."

Neformálně, s pomocí počítačů a telefonních záznamníků, sítě spojují lidi s podobnými zájmy, cíli a řemesly. Sítě pomáhají spojit své členy s dalšími lidmi a sítěmi. Historik umění Jose Arguelles přirovnával takové sítě k biologickému významu syntropie - tendenci energie tvořit vždy lepší asociaci, komunikaci, spolupráci, uvědomování. Síť je jako kolektivní tělo-mysl, tvrdil, jako levá a pravá mozková hemisféra, intelekt a intuice. "Síť je ohromně svobodná. Jedinec je ve středu..." Přirovnání sítě k lidskému nervovému systému je více než dobrá metafora. Mozek i síť pracují velmi podobně. Mozek je svou strukturou spíše koaliční, než hierarchický. Úmysl je v mozku generován dynamickými modely, koalicemi skupin neuronů a interakcemi mezi těmito skupinami. Moc je v mozku decentralizovaná. V nejrozšířenějších a nejkoherentnějších stavech vědomí, jak jsme se mohli dočíst, je energie nejlépe organizovaná. Mozek je plně bdělý. Stejně tak je i síť bdělá, má podobnou formu organizace. Informace se přesunuje nelineárním způsobem, celá najednou. A smysluplně. Tak jako tvořivá osoba vytváří nová spojení, staví vedle sebe nepravděpodobné elementy, aby vymyslela něco nového, tak i síť spojuje lidi a zájmy překvapivým způsobem. Tyto kombinace posilují novátorství, tvořivost. Sítě, které byly vytvořeny, aby zajistily psychologicky zdravější prostředí pro děti, dnes spolupracují s humanisticky orientovanou organizací pro staré lidi. Staří lidé, kteří se jinak cítí osamělí a zbyteční, pomáhají láskou a péčí dětem a batolatům v centrech denní péče.

Objeví se i synergie, energie navíc, která vyplývá ze spolupráce v přírodních systémech. Jakmile ji začneme objevovat ve vztahu k jiným v naší malé skupině, objasní se nám její významný přínos společnosti. Jak podotkl lékař John Platt: "Kdykoliv se odevzdají dokonce jen dva lidi jeden druhému a pracují jeden pro druhého, okamžitě se objeví tyto kvality - větší vzájemný zisk, větší snadnost, větší objevování se. Objeví se, jakmile začne pracovat společně pár, nebo rodina, nebo sousedé, nebo národ." Demonstrují to velké tvořivé týmy amerických vědců. Ukazuje to Evropské hospodářské společenství.

Tím, že se vzájemně odevzdáme těm kolem nás, začneme vytvářet určité lokální Utopie, kde jsou výhody zřejmé. Jakmile jste jednou viděli sílu ukrytou v lidském seskupení, nemůžete o budoucnosti uvažovat jiným způsobem. Exploze rozšíření sítí v minulých pěti letech se podobalo požáru v továrně na hořlaviny. Toto rostoucí spojování - jedinců mezi sebou, skupin se skupinami - se podobá hnutí odporu, skrytém v okupované zemi v předvečer svobody. Sítě jsou zdravou odpovědí na odtažitost moderních institucí. Mají silný a oživující vliv na politiku... Jsou spontánním společenským odporem proti silným byrokratickým trendům. Sítě vzájemné pomoci odrážejí posun v jednání i vědomí velkého množství lidí. Důsledky bychom neměli podceňovat. Jerry Brown nazval sebedůvěru a vzájemnou pomoc v soukromém sektoru prvními novými myšlenkami, které se za posledních 20 let v politice objevily. Myšlenka sousedské spolupráce pro vytvoření otevřené, rovné společnosti je "i lidská i idealistická."

Co sítě chtějí? Mnoho věcí, samozřejmě. Nejen že neexistují dvě stejné sítě: každá síť se časem mění, protože kolísají a mění se potřeby a zájmy jejich členů. Ale základním záměrem je přerozdělování moci. Skupiny zelených například chtějí, aby lidstvo "žilo na zemi osvíceně", spíše jako správci přírody, než její dobyvatelé a vládci. Duchovně a psychologicky orientované sítě hledají sílu, která vychází z vnitřní integrace, hledají autoritu v niterných částech svého já. Pedagogické sítě se snaží pomocí určitých metod dosáhnout lepšího využití schopností studentů. Lékařské sítě se snaží posunout rovnováhu mezi institucionalizovanou medicínou a osobní odpovědností. Jiné skupiny rozdělují ekonomickou moc pomocí bojkotů, vzájemné výměny, spolupráce při koupích, obchodních praktik.

Od nejjednodušších sítí sousedů či úředníků (společná péče o děti, spolupráce při výrobě jídla, společné garáže) směřují lidé k pomíjivější, abstraktnější účasti, k odborným či informačním sítím. Sítě vzájemné pomoci a svépomoci jsou intimnější a tedy i silnější transformativní silou. Podle jedné banky, která se spojila s Městskou universitou v New Yorku, vytvořilo 15 milionů Američanů sítě, ve kterých si lidé pomáhají navzájem s takovými problémy, jako je důchod, ovdovění, nadváha, rozvod, zneužívání dětí, zneužívání léků, hazard, citové potíže, postižení, politické dění, životní prostředí, smrt dítěte. Takové skupinky se silně brání tomu, aby se "zprofesionalizovaly", protože se obávají, že by se tak opět vytvořila hierarchie autority a vše by se pokazilo. Základem je totiž vzájemnost. Je to pomoc jiným, kteří pomáhají dalším.

Jedna britská rozhlasová společnost vysílala seriál "Hrozny: ukázka svépomoci", aby lidem pomohla nalézt vhodné sítě. Pro svépomocné sítě existují prostory, asociace těchto skupin a nyní i poutě, které se pořádají v Bostonu. Mezi skupinami, které zaujal časopis Svépomocné zprávy, byly sítě pro nezaměstnané starší 40 let, rodiče dospívajících, rodiny a přátelé pohřešovaných a ti, kteří přežili pokus o sebevraždu.
"To, že se tyto skupiny vytvářejí," řekl antropolog Leonard Borman, ředitel Svépomocného Institutu v Evanstonu, "znamená, že lidé touží po kontaktu s těmi, kteří tváří v tvář podobným problémům přijali odpovědnost za své vlastní tělo, mysl a chování - a mohou k témuž pomoci jiným." Jeden průzkum ukázal, že svépomocné sítě vznikají spíše samy od sebe, než že by reagovaly na nějakou výzvu. Nemají žádné profesionální vedení, jsou lokální, novátorské, neideologické. Zdůrazňují lepší sebeuvědomování a plnější, svobodnější citový život. Takové organizace ukáží sílu i těch nejzranitelnějších členů společnosti, jak je tomu v pozoruhodném úspěchu dřívějších bezdomovců společnosti z Delancy Street v San Francisku, kteří teď pomáhají "uzdravit" jiné.

Jedna síť, Linkage, kterou založil Robert Theobald, je mezinárodní, a spojení se většinou děje pomocí dopisů. Její členové o sobě uvádějí údaje o práci a zájmech. Tyto údaje sbírá Theobaldův servis a za nepatrnou cenu rozesílá zpět všem ostatním z Wickenburgu v Arizoně. V této síti potkáte analytika vojenských zpráv, dva politology, pečovatelku, dva doktory, historika, presbyteriánského kněze, pedagoga, jaderného fyzika, technika. Jejich zájmy zahrnují změnu paradigmatu, radikální společenskou transformaci, osobní mystické zážitky, vhodnou technologii, decentralizaci, spojení Východ - Západ, smysluplná společenství, dobrovolnou prostotu, organizační modely založené na důvěře a sdělování, "tvořivé způsoby, jakými můžeme jeden druhému pomoci", "techniky vědomí", "sílu a svobodu ve vztazích", "důležité činnosti". V létě roku 1979 se pronikavě zvýšil počet dopisů Linkage. Členové cítili vzrůstající potřebu sdělovat transformativní vize mimo síť. Theobald napsal, že "se ženeme do doby, kdy můžeme být katalyzátory dalšího dění." Dost velký počet členů žádá "další zřetězení", jména jiných lidí ze své geografické oblasti, se kterými by mohli pracovat na specifických projektech. Tato potřeba spolupracovat v malých skupinách je charakteristická pro Spiknutí vodnářů.

Asociace pro Lidskou Psychologii nabízí pomoc při vytvoření sítí. Každý člen může předložit projekt vytvoření sítě - sestavit seznam těch, kteří se o určitou oblast zajímají, vydávat pro tuto skupinu zpravodaj, uspořádat setkání. Skupina lidí ve Fairfieldu v Kalifornii o sobě říká, že je "lidskou telefonní ústřednou, která pomáhá najít jiné se stejnými cíli... Chceme, aby se lidé spolu spojili bezprostředněji. Když máte projekt, můžete zůstat sami? Jste pomocí pro jiné? Jaké budoucnosti se chcete účastnit - a jak ji pomůžete vytvořit? Zapojte se do sítě lidí, kteří chtějí nový svět."

Existují nespočetné neformální skupiny, které prorůstají každou institucí a organizací - například skupiny sympatických doktorů a sestřiček v nemocnicích, pedagogů a studentů na universitách. V existujících organizacích se objevují dobře pracující sítě, někdy jako "skupiny určitých zájmů", které kladou důraz na profesní skupiny, ale častěji jen neformální skupiny těch, kteří touží po širším paradigmatu. Humanisticky orientovaní psychologové tvoří Americkou psychologickou asociaci, členové Společnosti budoucího světa se zajímají více o vědomí, než o propracovanou techniku a obhájci společenské transformace v Asociaci pro humanistickou psychologii tvoří účinné neformální vnitřní sítě. Získávají často větší ocenění v časopisech větších organizací, přicházejí se schopnějšími mluvčí programů, ucházejí se o funkce a jinak narušují myšlení starých obránců. Domluva je tak neznatelná, že si toho nikdo nevšimne a mezi úřady a členy sítě neexistuje obyčejně žádný znatelný boj o postavení.