Stupně - Hermann Hesse

Tak jako vadne každý květ a všechna mladistvost

ustoupí stáří, tak kvete každý stupeň žití

i všechna moudrost, také každá cnost

nikoli věčne, vždy jen ve svůj čas.

Při každé výzvě života pak srdce musí býti

ochotno loučit se, odejít a opět začít znova,

vzmužit se, netruchlit a zas

do nových a jiných vazeb vjít.

Vždyť každý počátek své kouzlo v sobě chová

a to nás chráni a pomáha nám žít.

Života prostory všemi zvesela ať jdem,

na žadném nelze jak na domově lpět,

duch světa nechce poutat nás a tísnit, vracet zpět,

chce šíř nám dát a pozvedat nás stupeň za stupněm.

Sotva jsme v útulnosti někde zdomácněli,

že ochabnem, hned hrozí nebezpečí,

kdo dále na pouť žitím rozhodne-li

se vyrazit, jen ten se vyrve ze mdlého zvyku křeči.

I hodina smrti možná, Bůh sám suď,

nás vyšle omládlé vstříc novým končinám,

konce mít nebude života výzva k nám...

Nuž, srdce, rozluč se a zdrávo buď

Hermann Hesse: Hra se skleněnými perlami (volvox globator 1996, preložil Vratislav Slezák)